Zahradní stereotypy - MULČ

CO JE MULČ A JAK SE POUŽÍVÁ

Mulčem se rozumí vrstva organické nebo anorganické hmoty, kterou je přikryta holá půda, aby nedocházelo ke klíčení semen plevelných rostlin. Také slouží k zadržování vláhy a chrání rostliny před výkyvy teplot (v případě organického mulče typu borka, štěpka, sláma apod.). Anorganické mulče typu štěrk, kačírek (rozuměj říční valounkový štěrk) či písek naopak absorbují teplo a může docházet k přehřívání rostlin, což se například využívá ve vinicích.

Užití mulče je zastabilizování nových výsadeb tak, aby měly během prvních dvou let co nejlepší podmínky. Za dva roky by měly být záhony plně zapojené a mulč by neměl být vidět. (Vyšehrad garden, vnitroblok, foto měsíc po založení, foto zdroj: Tereza Mácová)

MULČ V PŘÍRODĚ

Nová vrstva mulče, která se každoročně objevuje v přírodě s příchodem podzimu, zajišťuje do půdy přísun minerálních látek a na jaře pak jako zázrakem zmizí pod nově vyrašenými rostlinami, které z této vrstvy prosperují po celý rok.

V přírodě vlastně mulč jak jej známe ze zahrad neexistuje - v lese je to opadanka a zbytky zetlelých dřevin, které takovou funkci zastávají.  Inspirovat se přírodou je nasnadě - primárně by nám mělo jít o materiály, které mají životnost kolem dvou let, a poté se rozloží a nejlépe ještě vyživí půdu. (foto zdroj: Tereza Mácová)

TAK TROCHU ZT(/V)RÁCENÁ ESTETIKA

Mulč na záhonech je potřebný hned z několika důvodů viz výše, ale často se používá nesprávným způsobem a jako „estetický prvek.“ Z toho pak vyplývá i celkový dojem záhonů, kdy se různě barevné štěpky a jejich zběsilé kombinace perou s výsadbou, která je v poměru k ploše zamulčované plochy vždy v menšině. Neříkám, že je takové pojetí špatně, jen mulč takto nebude fungovat správně a bude jej nutné často doplňovat. Pokud se chcete vyhnout pletí, musíte záhon naplánovat tak, aby byl zapojený rostlinami. Volná místa budou vždycky náchylná k osídlení rostlinnými druhy, které s velkou pravděpodobností nechcete. Pokud nejste fanoušky každodenní až karmické péče o venovní prostředí a jeho kultivaci, tomuto řešení radím se vyvarujte.

Jakékoli složité kombinace barev, tvarů a materiálů Vám do zahrady přinesou spíše chaos než vytouženou harmonii. Tímto způsobem si pro sebe připravujete neustáálou otročinu na záhonu. (zdroj fota: Jak bydlet.cz)

ROVNOVÁHA MEZI FUNKCÍ A ESTETIKOU

Správně mulč na záhonech používáme především k zamezení růstu nežádoucích rostlin, a to především v počáteční fázi při zakládání záhonu. Tam je jeho funkce nezastupitelná, protože záhon ještě není zapojený a ani půdopokryvné rostliny ještě nejsou dostatečně rozrostlé. S přibývajícími léty by pak funkce mulče měla klesat až úplně vymizet v bodě, kdy je každý centimetr čtverečný zastíněn krásou naší trvalkové výsadby. Nová výsadba by se proto měla pohybovat u trvalek v řádu 5-9ks/m2 (tento údaj je orientační a nezohledňuje velikost dané trvalky v dospělosti - například vzrůstnější druhy ozdobnice čínské, můžete s klidným srdcem vysadit 1ks/1m2; s čím se však naopak na zahradách často setkávám je právě tento spon u malých trvalek, kterým to bude trvat roky než se rozrostou a to zda-li dříve nezahynou). Zapojený záhon nejenomže dobře odolává náletům plevelů, ale udržuje si i stabilní mikroklima a lépe odolává výkyvům počasí.

V současnosti se hledají přirozené a alternativní způsoby mulče. Od novin, přes slámu. Příklad mulčování slámou v městském prostoru v záhoně na nábřeží v Bordeaux, Francie. (Zdroj fota: Tereza Mácová)

ALTERNATIVNÍ ZPŮSOBY MULČOVANÍ

Mulč je rozumnější brát jako dočasnou vrstvu, jejíž estetickou stránku není třeba natolik řešit a utrácet za ni zbytečné peníze. Koneckonců mulčovat se dá téměř čímkoliv.

A co Vy, čím mulčujete na zahrádce? Napište nám čím a jak často.

 příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová 

Zahradní stereotypy - ZÁHONY

Minulý článek nabourával stereotyp anglického trávníku, jako jednoho z nejnáročnějších typu zeleně, který se, pokud neudržován, neomylně vrací autoregulačním mechanismem (=schopnost samočinně se přizpůsobit proměnným podmínkám) zpět k rozkvetlé louce s plevelnými druhy jako jsou pampelišky, jetel, sedmikrásky, které se tak rády dostávají i do záhonů a všude tam, kde je nechceme. A jaké jsou ty naše záhony? Dneska budeme psát právě něco o nich.

 

DIÁŘ NA ZAHRADĚ

Tak jako trávník není nutnou součástí krásné harmonické zahrady, zahradou bez záhonů se naopak připravíte prakticky o to nejzajímavější, o váš živoucí fenologický diář.

Tím, že je zahrada živá, můžete na ní pozorovat běh ročního období a kadžý měsíc se těšit z jiných květů, barev či nových plodů. Máte za okny vlastní diář. (zdroj: rhonestreetgardens.com; Hugh Johnson)

Na rostlinách můžete pozorovat jejich proměnlivost, krásu, interakce s ptáky, čmeláky, včelami, můžete pozorovat životní cyklus během celého roku od rašení, přes kvetení, plody, podzimní zbarvení až k uložení ke spánku na zimu.

Zahrada dokáže být poutavá i v zimě, a to nejen svými barevnými plody, ale i jejich strávníky, které máme možnost pozorovat. (zdroj: Telegraph co.uk Foto: Alamy)

 ŽIVÉ OBRAZY

Záhonem se v odborné terminologii myslí uměle vytvořené společenstvo rostlin, nejčastěji letniček, dvouletek či trvalek, ať už separátně či ve smíšených kombinacích, avšak fungující na přírodních principech a tedy s respektem k půdě, nadmořské výšce či nárokům na světlo, vlhkosti.  Funkci záhonů spatřujeme především v jejich estetickém působení a vůni. Z toho vyplývají nároky na tvůrce, který by měl využít veškerých svých znalostí a zkušeností, přidat cit a docílit nejen krásné, ale i funkční kombinace, které Vás neomrzí po pár týdnech, ale naopak se budou jako živý obraz měnit a neustále Vás překvapovat něčím novým.

BUGA 2015 - přehlídka toho nejlepšího, co německá zahradní architektura nabízí. Současné trendy jsou přirozené kombinace s možností maximální proměny během celého roku - tvorba živých obrazů.  (zdroj foto: Tereza Mácová)

 KDYŽ SE TO NEPOVEDE

Když se to však nepovede a záhon není zcela porostlý rostlinami (odborně se mluví o neúplném zápoji - vyjadřuje se v procentech), vznikají prázdná místa, která jsou přirozeně obsazována vším, co vám na zahrádku zaletí. Protože se plevel nikomu nelíbí, někteří se tomu snaží bránit a pokrývají záhony černými plachetkami s otvory pro rostliny. Plachty pak pokrývají mulčovací kůrou nebo kamením. Následně se začne plachetka odkrývat. To když vítr odvane vrstvu kůry nebo ta prostě jen zetleje a je nutné ji opět doplnit a tak pořád dokola.  Mulč se stal miláčkem všech zahradníků, má však svá pravidla. Tento miláček je doma především tam, kde se rezignuje na pravidelnou údržbu a je celkově znakem nepochopení. (více o tématu mulčů příští týden) Cílový stav dobře navrženého záhonu totiž žádné tyto plachetky proti prorůstání plevele nepotřebuje. Sám o sobě by měl být zapojený (ideálně 90-100%), životaschopný a konkurenčně silný natolik, že mezi sebe nepustí prakticky žádný plevel.

Nevhodným řešením pro záhon jsou netkané mulčovací textilie/ plachetky a to zejména na svazích, kde je třeba zapojit výsadbu tak, aby podržela svah a celkově ho zpevnila. Plachetka zamezuje přirozené zakořeňování rostlin výhony, které byste naopak uvítali. Ve chvíli, kdy se takovýto svah zamulčuje, nastanou problémy se sesouváním kůry a ucpáváním odtoku. (zdroj foto: relaxzahrada.cz)

CO BY ZÁHON NEMĚL

- neměl by vypadat jako náhodné seskupení rostlin odlišných ekologických nároků - komplikujeme si tím totiž péči. Simulovat totiž jiné prostředí než máme na zahradě je velmi náročné nejenom časově, ale i finančně. př.: pěstování rododendronů na dobře osluněné zásadité půdě

- neměl by být náhodným seskupením rostlin neodpovídající charakteru a měřítku místa - tím, že si v zahradnictví koupíme mladé rostlinky v domnění, že takto budou vypadat již napořád si připravujeme překvapení po letech, kdy se nám na zahradě objeví doslova gigant např. Thuja plicata nebo smrček dorůstají s přehledem 25-30m

- neměl by být náhodným seskupením rostlin nevyužívající dynamiku růstu a přirozenou schopnost adaptace na výkyvy počasí - náhodné seskupení a volba co rostlina to jiný druh nám komplikuje péči a zapojenost porostu, následkem je, že soliterní rostliny nedokáží tak dobře odolávat výkyvům počasí jako když jsou ve skupině. Estetice tím také nepřidáte, představte si, že byste si na večírek vzali na sebe všechny šperky, co doma najdete.

Náhodné seskupení rostlin a příliš pestrá paleta rostlin spolu s odlišnými nároky pro růst v kombinaci s odkrytou mulčovanou půdou rovná se nekonečné péči o pacienty v nemocnici (zdoj foto: tydanlandscape.com)

 JAK TEDY NA TO

Co myslíte, nezkusíte to příště třeba trochu jinak?

1) základ záhonu by měl být pokryv půdy - například plazivé nízké vytrvalé rostliny jako je například vrbina nebo zběhovec. Ty mají za úkol půdu uzavřít před nálety plevelů. Obvykle se šíří oddenky nebo výběžky - proto se nedají kombinovat s plachetkou.

2) dále by se zde měly vyskytovat nějaké rostliny, které celý záhon podrží - kompaktní/ strukturní trvalky vysázené ve skupinách vytvoří druhé patro a dokáží například kvést déle než jeden týden; například druhy kakostů, kontryhel nebo některé druhy okrasných travin

3) další částí jsou dominanty - zajímavé, pestré, efektní rostliny, které dokáží záhon obohatit o zajímavé barvy či postupně přerůst a vytvořit tak nejvyšší patro jako například některé šalvěje, ozdobnice, echinacea

4) efemery/oidy - květiny s velmi krátkým životním cyklem, které nám dělají velkou radost právě na jaře, kdy jsme unavení po jednotvárné zimě jako například tulipány, tavolníky, sněženky

A pak to u Vás příští léto může vypadat třeba takto narozdíl od vyschlého úhoru s pozůstatky trávníku u sousedů :-) (zdroj foto: Telegraph co.uk; Rosanna Castrini)

 Pokud byste měli zájem o workshop jak si složit záhon, jeden takový chystáme na podzim. Přihlášky přijímáme do konce září. Místo konání Praha.  

příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová 

Zahradní stereotypy - TRÁVNÍK

Stereotyp v životě, důvěrně znám většinové populaci, se propisuje do všech oblastí lidského snažení. Na jednu stranu ulehčuje neustále se opakující činnosti a přivádí je k dokonalosti, na stranu druhou limituje a osekává nové a špatně přizpůsobivé nápady, které jsou ve svých počátcích pohodlné asi tak, jako lesní cesta zarostlá ostružiním.

V medicíně jsou za stereotypy označovány opakované a často nutkavé pohyby, neodpovídající situaci a zbavené smyslu. (Wikipedia) Nenapadá vás jistá paralela s vaším sobotním sekáním trávníku?

Trávník, základ zahrady. Ale přesně zde se stereotypy rodí. V zahraniční literatuře s osvědčenými radami, které jsou většinou kvalitně přeloženy z angličtiny, ovšem bez té nejdůležitější informace, že anglického trávníku v českých podmínkách dosáhnete jen neutuchající péčí a automatickou závlahou. I přesto, že je trávník a péče o něj nejnáročnějším prvkem v zahradě, srovnatelným s domácím pěstováním exotických orchidejí, je ho na našich zahradách nějak podezřele mnoho.

Trávník chce trpělivost a svou péči, jen tak se může stát reprezentativní částí zahrady nebo parku. Jenže kdo má dneska tolik času? (zdroj: Hospodářské noviny)

Trávník se stal pro mnohé symbol jednoduchého řešení, na které si troufne každý, i přesto, že ho stojí velmi velké úsilí udržet v dobré kondici. A protože na něj většinou nemáme čas, pomalu se z trávníku stává semeniště různých plevelů a kvítků. Proto se s ním vyplatí naopak šetřit. Ušetříte tak nejen svůj drahocený čas, ale i finance na jeho odbornou údržbu, kterou bude časem potřebovat - provzdušňování, hnojení, prořezávání, úprava pH, případně při jeho založení navezení speciálního propustného substrátu - trávníku se v jílu nelíbí.

S trávníkem se vyplatí šetřit a používat jej jen tam, kde bychom chtělí mít "koberec". Místa, o která se nechceme příliš starat naopak doplníme například o směs trvalek a keřů, které potřebují naší péči pouze dvakrát do roka. (zdroj fota: Tereza Mácová)

Zahrady by podle nás měly bujet zelení v každém podnebí, a netřeba plýtvat energií na úpravu nemilosrdných přírodních faktorů jako je přirozené vlastnosti půdy, nadmořská výška či nedostatek vody. A právě s tímto by Vám mohl pomoct právě zahradní architekt, který při návrhu vždy zvažuje prostředí, přírodní podmínky a mikroklima. Pokud si jej netroufáte přizvat na zpracování celkové koncepce, vyplatí se oslovit ho pro začátek s konzultací. Nejvíce záleží na správné volbě sortimentu, který by se měl jednoznačně přizpůsobit místnímu mikroklimatu a půdním podmínkám - ušetříte si tak nemálo starostí do budoucna.

Rostlinám dobře vybraným dle přírodních podmínek se přirozeně daří a není třeba je "dopovat žádnými aditivy". (zdroj foto: Tereza Mácová)

Z tohoto důvodu je mnohdy lepší nelpět na obecně přijímané formě zahrady s velkou travnatou plochou a rododendrony, ale poohlédnout se po řešení, která splňují podmínky na zahradě jako je například: do travní směsi vysít suchovzdorné dvouděložné rostliny např. drobnolistý jetel, který trávník podrží i během delších období sucha. Jinou variantou je užití půdopokryvných trvalek (nízkých plazivých rostlin) a trávník ze zahrady vyloučit částečně nebo zcela. A čeho tím docílíme? Neustále se měnící kvetoucí zahradu bez rušivých sobotních stereotypů typu: „musím jít sekat.“

příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová